Nepřestávejme se ptát po Bohu. Ještě nevíme vše, co bychom mohli znát. Zdaleka netušíme, s kým máme tu čest. Ještě stále je toho příliš mnoho nepoznaného, než abychom mohli zavřít Bibli. Přestat o Bohu mluvit, protože vše bylo řečeno. Jeho jméno nám okolnosti života mnohdy zastřou. A nejednou nachytáme sami sebe, jak se potřebujeme ve víře utvrdit slovíčky: přece, vždyť, jistě... Jsi přece náš Otec! Rozumět vlastním otázkám, vnitřním bojům, nevíře a pochybám. Naslouchat vlastní bolesti, pocitům nejistoty a prázdnotě, která nás staví před otázku, jak to je s Bohem v našem životě. Přiznat pocit samoty a nenaplněnosti navzdory víře v Boha, který je zdrojem radosti a plnosti. Přicházejme na místa, kde nasloucháme, rozumíme a přiznáváme. Kde bojujeme sami se sebou, se světem i s Bohem. Bojujeme, protože nám to není jedno. Na něčem nám záleží a za něco jsme ještě ochotni i zemřít.
Pane, smiluj se, dej nám rodit se k živé naději a chraň nás před umíráním mrtvou vírou.