Jednou, když jsem byl ještě mladý, jsem zažil něco, co mi v paměti zůstalo až dodnes. Byl jsem se skupinou mládeže ve Vysokých Tatrách na výšlapu. Když jsme sestupovali dolů, napadlo mě, že jsem si na štítu zapomněl bundu. Zeptal jsem se kamarádů: "Kdo půjde se mnou zpátky nahoru?" Nikdo se už však nechtěl vracet. Nikomu se do toho kopce nechtělo. Raději mi nabídli, že na mě budou čekat. A tak jsem šel sám... V životě nám Bůh nabízí svou přítomnost. Nejenom tehdy, když se nám daří, ale i tehdy, když se nám nedaří. Jde s námi všude. Někdy nás nese, někdy nás nechá kráčet... Ale nikdy nás neopustí. A nejenom že je s námi, ale chce nás i vést. Jeho cílem je odpočinutí pro každého z nás.
Díky ti, Pane, za tvoji blízkost a přítomnost v našem životě. Za to, že tebe nic nepřiměje, abys nás opustil. Díky za to, že v tobě mohu odpočinout v každém čase.