Říká se, že modlitba je rozhovor s Bohem. Vcelku samozřejmě otevíráme ústa k modlitbě. A ještě samozřejměji Bohu otevíráme srdce a svěřujeme se mu. Nebereme ale modlitbu až příliš samozřejmě? Tak snadno Pána zavalíme svými slovy. Jako by při modlitbě šlo o to, abychom se vypovídali.
Znamením modlitby jsou sepnuté ruce. Vyjadřují lidskou nečinnost: „Teď se, prosím, Bože, čiň ty.“ U Jóba se můžeme přiučit dalšímu modlitebnímu gestu: položit si dlaň na ústa. Výraz lidského ztišení: „Teď se, prosím, Bože, slova chop ty.“ Nejsem to já, komu patří hlavní slovo. Nechť o světě mluví ten, kdo ho stvořil. Nechť o životě mluví ten, kdo ho zachránil. Modlitba je rozhovor. Pusťte Boha ke slovu!
Kdo jsem já, Panovníku, abych k tobě mluvil? Mlčím, prosím, mluv ty.