Je obrovský rozdíl mezi životem s Bohem a životem bez Boha. Mnozí ateisté si myslí, že věřící člověk to má ve všem snadné, protože spoléhá na „pomoc shora“. I když je podle nich taková pomoc jen vymyšlená, působí na věřícího jako placebo. Je to ale omyl. Věřící člověk na sebe ve skutečnosti klade vysoké morální nároky, naslouchá svému svědomí, upírá si mnoho věcí a zvažuje, zda jeho myšlenky, slova a skutky jsou správné i v očích Boha. Není to obchod ani slepé spoléhání, ale pochopení Boží moudrosti (Sofie), Boží pedagogiky, která vede k univerzální jednotě a lásce. Ta pak tvoří záchranu; proto se Bůh stává naším útočištěm a bezpečnou oázou.
Nekonečný Bože, my ti důvěřujeme a víme, že v tobě máme vše: zachránce, vykupitele, oporu a spolehlivé útočiště.