Pomýšlet s láskou na druhý příchod Pána Ježíše či na setkání s ním po odchodu z tohoto světa je známkou skutečně vyzrálého křesťanství. Bůh ví, že po nás chce velkou věc. Stejně tak nesmírně velkou věcí je žít či snažit se žít ve vzájemné lásce. Dá nám dost zabrat už jenom vztah k lidem, kteří ještě mají to štěstí, že jsou obdarováni schopností mluvit, a můžeme se tedy pokoušet vysvětlovat si navzájem své postoje a pocity. O co obtížnější je žít v lásce ke zvířatům, třeba těm hospodářským – kravám, prasatům, slepicím. O co nesrozumitelnější je požadavek žít v lásce ke stvoření na zemi – mít v lásce třeba městské ovzduší nebo čistotu bangladéšské řeky, tekoucí poblíž továrny na džíny.
Bože, dávej mi prosím pokoru, abych ostatní stavěl s láskou před sebe a abych s radostí vyhlížel naše setkání.