Někdy ta Boží spravedlnost šlape na paty i mně. Někdy se těžko srovnávám s tím, že druhý má víc (opravdu?), někdy se mi nechce vracet půjčené radosti světa, někdy se mi těžko odchází na konec fronty.
Jak se s tím vyrovnat? Občas se ta pokora těžko hledá… Snad pomůže si v té frontě na Boží dary povídat – a raději o tom, co se děje okolo, než v sobě živit nervozitu a pocit křivdy. Snad pomůže si tu nervozitu přiznat – a pak ji ze sebe rukama vytřást. Snad pomůže pustit před sebe někoho cíleně a přijmout jeho dík. A snad pomůže modlitba:
Pane, nauč mě skromnosti a trpělivosti – ideálně brzy! Prosím…