Co kdybych Pána Boha někdy pochválila podobně jako šikovnou holčičku nebo partnera? Nebo by to šlo i nějak speciálně? Ono se mu toho totiž hodně povedlo. Venku i v mém životě. Já mám dokonce kolikrát pocit, že se toho Pánu Bohu povedlo (ještě!) víc než mně. Dokonce se mu daří nějak zpracovat i to, co se mně nepovedlo. A nechat působit to, co ano!
Je to jako potůček, někdy až gejzír úlevy, radosti a osvobození, co má svůj pramen v přízni, kterou Hospodin dává světu, člověku, mně. Vidí mi až do hloubi duše, zná všechna moje selhání i odražení ode dna. Pozoruje moji nejistotu i hlavu v oblacích. Doprovází moje nemoci i posiluje moji odolnost… A vyjadřuje mi nekonečnou podporu, má mě rád. Pomáhá mi překonat slabost a nepřipomíná mi ji. Vede mě dál i tam, kde narazím na vlastní konečnost. Snad objevím tu variabilitu a houževnatost, se kterou se objevuje v mém životě požehnání! Budu o tom vyprávět? Zpívat? Nasdílím to na internet?
Pane Bože, díky. Jsi nejlepší a nejmilejší. Fakt. A mám tě ráda a pochválím tě i před ostatními.