V tomto verši král Nebúkadnesar vyjadřuje svoji těžce nabytou zkušenost s Hospodinem. On ho jako pyšného srazil až na zem, nechal ho po sedm období na zvířecí úrovni. Až poté, co král prozřel a uznal Hospodinovu velikost, vrátil mu vše zpět. Tak se i na něm ukázala Hospodinova svrchovanost, s níž, jak vyznává král, může se vším nakládat, jak se mu zlíbí.
I pro nás dnes platí toto poznání: Bůh má moc a právo dělat to, co se mu zlíbí. Jemu se zlíbilo slitovat se nad námi a pomoci nám. Někdy nám ovšem jeho cesty nemusejí být příjemné. Často to souvisí s tím, že někam odbočíme. Bývá v tom skryta naše pýcha, že svoje kroky přece dokážeme řídit sami. To někdy může bolet. Nicméně nás to vede zpět k němu. Stále platí: Všechny jeho skutky jsou správné a jeho cesty spravedlivé.
Díky, Pane, za tvou výchovu.