My lidé si rádi namlouváme, že všemu rozumíme, že konáme dobro. Snažíme se spoléhat na svůj úsudek a své názory. Na svých cestách se často cítíme soběstační a jsme přesvědčeni o správnosti svého konání. Člověk se s rozvojem možností začal cítit jako pán tvorstva a začal se domnívat, že jeho moc je neomezená. Zkušenosti nás však poučily, že naše možnosti mají své meze. Na rozdíl od stálých změn, které probíhají ve světě, je v lidském životě něco, co se nemění. Jsou požadavky, které platí vždycky. Za vše, co děláme, jsme odpovědní Bohu. Rozhodující není to, co dokážeme a co objevíme my; rozhodující je to, co pro nás udělal a co pro nás neustále dělá Hospodin.
Bože, ty miluješ člověka a pro naši záchranu konáš všechno. Dej, ať jsme otevření pro přijetí tvé pomoci.