Schopnost důvěry se u člověka s lety mění. Dítě nepřemýšlí o penězích a o otevíracích hodinách, když mu maminka slíbí zmrzlinu. To je jeden z důvodů, proč Pán Ježíš dával děti za příklad. Čím víc dospíváme a vnímáme obměny tohoto světa, tím víc jsme ustaraní. Jen těžko se spoléháme, že někdo něco zařídí, aniž bychom ho kontrolovali a tak se nám stále víc vrací nutkání přemýšlet, zda Bůh vůbec něco podniká v té záležitosti, kterou slíbil zabezpečit. Ruku na srdce, pomohou takové úvahy? Je v naší moci dělat něco s tím, kdyby si Bůh vzal volno a šel s Noémem na skleničku? Tak si dnes řekni: "Je přece Stvořitel světa, tak snad ví, co dělá, ne?"
Sk 8,(9-11)12-25 * Fp 4,1-9