U Izajáše se Hospodinovi věrní modlí v tísni, zašlapáni do prachu. Zdá se, že jim nezbývá než v prach se obrátit. A tu jim Hospodin odpovídá. Slibuje jim oživení jejich mrtvých, které nepřestal ani ve smrti provázet jako své. Vyzývá je: „Probuďte se, plesejte, kdo přebýváte v prachu!“ A oni začnou doufat, že se jejich prach dočká rosy světel a Božího vítězství nad zemí stínů. Totéž prožívá apoštol Pavel se svými druhy. Zdá-li se, že jsou zcela v koncích, tak přece nejsou poraženi, opuštěni, vydáni smrti. Neboť Hospodin, Otec našeho Pána Ježíše Krista, je vítěz nad smrtí. Vzkřísil Ježíše, když se zdálo, že na kříži dokonale prohrál. Učinil jej Pánem a Mesiášem a dal mu jméno nad každé jméno. Nám, kdo Ježíše následujeme, dává podíl jak na jeho kříži, tak na jeho vítězství, takže žádná situace s ním není beznadějná. Můžeme žít s tím, že ani v našich životech není smrt to poslední.
Náš Otče, uč nás, že tvůj Syn vstal z mrtvých i pro nás. Zbavuj nás strachu a posiluj v nás naději, že na konci každého údolí stínů uvidíme tvé světlo a že od Kristova vzkříšení není pro nás ani smrt pádem do nicoty, ale přechodem do tvé blízkosti.