David utíká před svým synem Abšalómem a jde s ním i kněz Sádok s truhlou smlouvy. Ta byla zhmotněním Boží přítomnosti a ochrany. David si to mohl nárokovat, jenže se toho z nějaké příčiny zřekl. Nevíme proč, a můžeme se jen domnívat, že si byl vědom i svých selhání a své nehodnosti. V každém případě se pokorně svěřuje Božímu rozhodnutí: "Ať se mnou naloží, jak uzná za dobré." Pán mu pomohl tím, že mu ukázal jiný plán. K synovi Abšalómovi poslal moudrého muže Chúšaje, který zrušil plán rychlého útoku, což by znamenalo Davidův konec. Chúšaj radil jednat opatrně a pomalu, čímž Abšalóma postihla prohra a konec. Bohu můžeme důvěřovat, když mu řekneme, aby se stala jeho vůle. Jsme-li Božím vlastnictvím, může nám pomoci nábožným způsobem, ale i takovým, který vypadá jen moudře. Spolehněme se na to, že to, co Bůh uzná za dobré, je to nejlepší. Není to nejpříjemnější, neboť i Ježíš chtěl žít, ale Otci řekl v Getsemane: "Ne jak já chci, ale jak chceš ty." To bylo jeho i naše vítězství!
L 23,39-43 * 1Kr 16,29-17,6