Zdá se, že život je čím dál složitější a náročnější. Stěží máme čas na vlastní rodinu či přátele. A na Boha? Jakýkoli vztah vyžaduje čas a také mysl, která nebude zaneprázdněna starostmi. To pak těžko můžeme druhému naslouchat, když jsme plni neklidu a stresu. Hovoříme pak jen o tom, co nás zaměstnává nebo znepokojuje. Těkáme očima po hodinkách, abychom se co nejrychleji vrátili zase k našim záležitostem. Takto se ovšem vztah nebuduje. Ani s lidmi, ani s Bohem. Bůh je nám vždy nablízku. Klepe na dveře našeho srdce. Dává se nám poznat ve společenství. Je vždy připraven k rozhovoru. Nabízí nám radu svého slova. Chce sdílet všechny naše radosti i starosti. Chce nám ukázat krásu svého stvoření. Najdeme si na něj čas?
Bože, ty přicházíš, abys mi byl nablízku; s radostí a vděkem tě přijímám do svého života.