Slovo „věčnost“ se mi většinou pojí s negativními emocemi. Vyplývá to zřejmě z toho, že nepříjemné věci se zdají být nekonečné a nemůžeme se dočkat, kdy už budou za námi. Možná si někteří spolu se mnou vybaví dlouhou a náročnou cestu v nepohodlném dopravním prostředku. Naproti tomu věci, které nám byly příjemné, uběhly velmi rychle i přes to, že jsme si přáli, aby nikdy neskončily. Dnešní verše nám ukazují na jinou věčnou věc a ta je extra pozitivní. Je to Boží milosrdenství. Vždyť co víc může hříšnému člověku dát naději než fakt, že všemocný Bůh je milosrdný a toho tvora, pomíjivého jak tráva, miluje a nabízí mu záchranu.
Pane Ježíši, děkuji, že s námi nenakládáš podle našich hříchů, které by nás mohly věčně odloučit od tvé přítomnosti, ale ty, kdo se tě bojí, ospravedlňuješ pro život věčný.