Prorok boří představy Abrahamových potomků, že Všemohoucí je vázán svou smlouvou s jejich praotcem, a proto nemůže dopustit pád chrámu, v němž mu přinášejí oběti. Jeremjáš hlásá že "svaté" město stihne nepředstavitelná pohroma. A nezpůsobí ji lidská zlovůle, ale Hospodinova vůle, používající pohanskou sílu jako bič na služebníky, kteří zneužívají svého svátostného povolání, aby se obohatili. Vedle výroků, za něž byl celkem logicky pronásledován, však přináší i nadějeplné ujištění, že Hospodin dá lidu, který bude abrahamovsky věrný a poslušný, takový pokoj, že mu všechny pohanské pronárody budou závidět krásu života v Boží lásce. Předpověď šťastné budoucnosti Hospodinových věrných hlásali i ti, kteří zažili zázrak příchodu Ježíše Krista, k němuž se jako svému mistru hlásíme stejně tak, jako se Jeremjášovi současníci hlásili k Abrahamovi jako ke svému praotci a vzoru. Otázkou je, zda naše přihlášení se k Ježíši není hodno stejně ostrého pokárání, jakého se od proroka dostalo těm, kteří se s neoprávněnou pýchou hlásili k Abrahamovi.
Hospodine Pane a Tvůrce náš, prosíme dávej nám sílu zbavovat se pýchy a být opravdovými nositeli tvého ducha, kterého jsme přijali křtem. Amen.