Sijón? Posvátná hora, základ původního Jeruzaléma. Ale také celý Jeruzalém. Bohoslužebná pospolitost Izraele. I ta budoucí, shromáždění vykoupených, nový Jeruzalém. Celý žalm 51. je hlubokým pokáním Davida, krále Hospodinova zalíbení, který se dopustil těžkého hříchu. Na konci své kající modlitby najednou odhlíží od sebe a prosí o přízeň Boží pro celý Sijón. Zřejmě si v pokání uvědomuje, že to, čeho se dopustil, dopadá na všechen jeho lid. A že jeho očištění souvisí s Boží přízní pro celý Boží sbor. I když nejsme v pozici králů, platí to zřejmě i pro naše provinění a pro naše sbory. Zároveň je to odhlédnutí od sebe a ta prosba o Boží přízeň pro celou církev nadějným signálem. Obzor kajícníka se duchem modlitby osvobozuje a rozšiřuje pro novou odpovědnost a lásku.
Hospodine, ve své přízni Sijónu jsi myslel i na mě. V Kristu Ježíši jsi i mě velikou láskou přijal mezi své různé děti. Jsme-li jimi, kéž jimi skutečně jsme. V pokání. V odpovědnosti. V opravdové lásce. Amen.