Hospodin se sám distancuje od ostatních bohů. Prý to jsou jen neživé výtvory člověka. Ztělesnění tužeb po moci, síle, úspěchu, neohroženosti. Oproti lidským výtvorům má Bůh Izraele své jméno a svou tvář. Je věrný a stálý ve své lásce. Jeho jméno znamená, že stojí při člověku.
Hospodin prohlašuje, že svou slávu nikomu nedá. Možná nám to zní, jako by se vytahoval před ostatními bohy. Dnes se často vychází z principiální rovnosti všech náboženství, všech bohů. Jako by biblické příběhy byly pouhým lidským výtvorem pro boj mezi ideologiemi a přímo vedly k nesnášenlivosti vůči všemu cizímu. Zapomíná se tak na výlučnost Hospodinova jména. I při dnešním setkávání náboženství a kultur zůstává zásadní otázka, jakou podobu náboženství zastáváme. Jestli je naše náboženství cestou k prosazení vlastních zájmů, nebo se ve víře upíráme k Bohu a podle jeho Slova korigujeme své touhy a představy! Odpovědět si na to musí každý sám za sebe.
Sláva Boží spočívá v tom, jak on na zemi působí dle svého rukopisu a lidé za tím vděčně rozpoznávají jeho jméno. Hospodin je slavný tam, kde se s vírou šíří mezi lidmi pokoj, porozumění a radost. Když se modlíme o "posvěcení jeho jména", prosíme jej o to, aby se mezi lidmi projevila jeho přítomnost blahodárně. Navzdory našim zmatkům se Hospodin nedá připravit o svou slávu.
Pane, dej, ať poznáme tvé jméno a tvá sláva se stane zřejmá ve světě kolem nás! Amen.