Boží zaslíbení, jeho otevřená náruč a natažená dlaň jsou tu ve všech situacích a okamžicích našich životů. Není nic, co by Boha přimělo, aby vzal zpět své velkorysé pozvání k účasti na naději, která nepomíjí. A přesto si občas připadáme Bohem opuštěni. Ocitáme se jakoby na poušti, kde není z čeho čerpat, podle čeho se orientovat. V takových chvílích se nás zmocňuje otupělost a čekáme, že nás z ní Bůh vyvede něčím šokujícím, převratným, co nepůjde přehlédnout, nějakým zázrakem. A přitom stačí tak málo. Přijmout vlastní díl odpovědnosti za společnou cestu, otevřít Písmo a v modlitbě nabídnout svou vyprahlost milosrdnému Otci.
Pane, pomáhej nám stále vidět tvou nekonečnou věrnost a moudrost ve tvém slově, které má moc obnovit v nás živý pramen naděje.