Lacinou útěchu "neboj se, to nic není" jsme asi mnohokrát slyšeli a zřejmě i poskytli druhým. Víme sice, že je na nic, přesto je dost frekventovaná. Vždyť situací, které vzbuzují strach, je nespočet. Vyplývají ze vztahů i úkolů. Jak se nebát, když dítě vyráží do světa, když uslyšíme zlou diagnózu, když se valí povodeň nebo se třese zem? Mnohé příčiny vzbuzující obavy se odstranit nedají. Je proto hodně důležité, aby v těchto chvílích nezůstal člověk sám. A to přesně nabízí Bůh Jozuovi. Jsem s tebou. I když je pověření k neunesení těžké, neponeseš ho sám. To není laciná fráze. Nejen Jozue, ale po něm i další až do dnešních dnů prožili a mohou prožívat tenhle zázrak.
Bože, děkuji, že mne nenecháváš v mém strachu, že se mnou překračuješ všechny bariéry. Děkuji, že jsi připraven jít se mnou až přes hranice smrti.