Král David žil s vědomím, že jeho život je pro Pána Boha jako otevřená kniha. K našemu překvapení zjišťujeme, že mu to nevadilo. Naopak, na konci žalmu prosí: "Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce ... a po cestě věčnosti mě veď." Je docela možné, že náš Stvořitel zná Davidovo i naše srdce dokonce lépe než my sami. Cesta k našemu srdci vede skrze něj. Mluví-li David o jazyku, vyznává, že Hospodin ví o tom, co chce vyslovit, již tehdy, když slovo začne klíčit v srdci. Srdce je kolébkou řeči. Jistě záleží na tom, jak s Pánem Bohem, bližními, přáteli a spolupracovníky mluvíme. Ještě víc ale záleží na tom, z jakých pohnutek a nastavení srdce slova vycházejí. Pán Bůh o tom všem ví.
Pane Ježíši, zkoumej mé srdce, aby z něho vyrůstala řeč, která bude přinášet pokoj a požehnání.