Králi Davidovi velice záleželo na tom, aby mohl žít s Hospodinem a počítat s jeho pomocí. Stěží si uměl představit život, v němž by se k němu nemohl obracet. V jiném žalmu říká: "Skryješ-li tvář, propadají děsu, odejmeš-li jejich ducha, hynou. Sesíláš-li svého ducha, jsou stvořeni znovu." To jediné, co působí, že se Bůh od člověka odvrací, je hřích. To David věděl, a proto, když zhřešil, měl obavy o vztah s Bohem. Zbylo mu jediné. Vyznat svůj hřích a touhu po Bohu a čekat na Boží milosrdenství. Pán Bůh mu odpustil. Již od prvního hříchu jsme svědky toho, že Bůh se k nám nechce stavět zády a rychle nás odsoudit, ale chce nás obdařit Duchem a tak nám dát znovu tvář, kterou bez jeho Ducha ztrácíme.
Pane Ježíši, děkuji, že díky tvé oběti smím žít před Boží tváří v plnosti Ducha.