Svědek víry si chválí Boží přikázání. Vyznává, že jej tato přikázání celý život držela. Plnění přikázání pro něj bylo radostí. Nakonec přikázání učinila žalmistu pevným, tím vším, čím je. Jako by byl svědek víry uhněten vlastníma rukama svého tvůrce. Prosí o rozum, který vždy znovu a znovu má tendenci vykládat Boží vůli po svém. Na svůj rozum je každý vzdělaný člověk hrdý, vždyť díky němu dosáhl dobrého vzdělání i postavení. Chceme i my být rozumní, abychom se naučili Božím přikázáním, nebo používáme svůj rozum k tomu, abychom sebe samy, ale i Boha přechytračili?
Bože, náš Otče, který jsi nás upevnil, dej, ať náš rozum pozná, že tvá přikázání nám jsou pomocí.