Kdo z nás nikdy nezažil urážku svého jména? Velmi bolestivá věc. Druhý se může posmívat mým kilům navíc, mé etnicitě, chudobě… ale výsměch jménu je drzostí nejhrubšího zrna. Naše jméno tvoří naši nejniternější identitu. Jméno nám v lásce darovali naši rodiče a jeho významem nás do života nasměrovali. Bůh nás jménem volá, zná nás osobně. Nejsme pro něj nečitelný dav miliard lidí, ale každého z nás oslovuje konkrétně. Usilujme i my, abychom neviděli Boha jen jako jakousi obecnou mystickou entitu, ale jako přítele s konkrétním jménem, jehož můžeme osobně znát a mít k němu reálný vztah! Jako když blízkému příteli přejeme upřímně vše dobré, přejme také Bohu (při veškeré jeho všemohoucnosti a při všech prosbách, které k němu máme) vše dobré. Náš vztah k němu to promění.
Pane, chtěla bych posílit náš vztah, chci tě lépe znát, prosím, dávej se mi poznat, toužím po tvé blízkosti.