Bydleli na vsi, na suchu; nejbližší větší kaluž, ve které se dalo koupat, byla vzdálena přes šest kilometrů. Jednou ale začalo pršet nějak jinak, snad více než dříve, a voda z polí si řekla, že poteče skrz jejich vesničku. A cokoli jí stálo v cestě, to buď odnesla, nebo skrze to protekla. Ať to byl dům, auto, či jen vana na zahradě. Nebylo úniku, nebylo kam se schovat, povodeň byla všude. Však se také říká, že před ohněm se dá utéct, ale před vodou ne. I lidské spravedlnosti lze uniknout, je jako oheň, ničí, život v ní není. Boží spravedlnost je jako povodeň, děsivá, hrozivá, nelze se před ní schovat. Ale nadějí zůstává, že s Božím soudem přichází i milost. Ať se tedy její vlny valí.
Bože, kéž se tvůj soud i tvá milost zjevená v Kristu valí tímto světem i mým životem.