Strach z Boží spravedlnosti, z Božího soudu. Pocit nedostatečnosti. Co bude? Nebude má duše shledána příliš lehkou? Mezi lidmi to tak chodí. Stačí jedna chyba, jedno klopýtnutí, a člověk je vyřazen jako nedostatečný. Nároky na to, co vše se musí bezchybně zvládnout, stoupají. Chyby se neodpouštějí, nebo alespoň ne běžně. A co Bůh? Bude s námi jednat, jako my jednáme mezi sebou? Přejeme si, aby byl mírnější a laskavější, doufáme. A Bůh k nám přichází jako ten, kdo nás miluje. V tom to je. V lásce. Jeho láska k nám nám může dodávat sílu, zbavovat nás strachu. Boha se nemusíme obávat. Naopak, Bůh přišel, abychom se mohli přestat bát. Podává nám svou ruku, je možné přijít a svěřit se.
Pane, přicházíme k tobě i se svými nedostatky a vinami, v důvěře ve tvou lásku a odpuštění; prosíme, pojď nám naproti.