Někdy máme my lidé pocit, že nás svět přímo nutí, abychom k němu upínali veškerou svou pozornost. Stále řešíme, jak se máme my, naši nejbližší a známí. Pociťujeme velkou odpovědnost, víme, že musíme v mnohém zajistit rodinu, církev i svět. Staví se před nás bezpočet úkolů a někdy nám pod tíhou světa poklesávají kolena, protože jasně cítíme, že z tohoto „boje“ není východiska. „Boj“ se Boha, říká nám víra, v níž je překvapivá úleva a povzbuzení. „Boha se boj“ není výzvou k dalšímu boji, kde platí výčitky, vědomí proher a mnohdy i bezmoci nad životem. „Boha se boj“ vyjadřuje, na koho především máme soustředit svou pozornost a od koho přijmout sílu do všech našich dalších zápasů.
Pane, děkujeme, že jsi nás povolal k životu víry, k životu, v němž tvá láska je určující silou, a prosíme za ty, kteří se utápí v bolesti obav a světského strachu.