V naší církvi v době totality po celá desetiletí téměř každá bohoslužba začínala zpěvem introitu se slovy: „Pomoc naše budiž ve jménu Páně, kterýž učinil nebe i zemi.“ Tato slova se hluboce zapsala do mé mysli i srdce, a kdykoliv jsem prožíval problém či potřebu, věděl jsem, kam se obrátit s prosbou o pomoc. Dnes s odstupem půlstoletí mohu s vděčností dosvědčit, že Pán mne nikdy nezklamal, a s důvěrou k němu vzhlížím i směrem k neznámé budoucnosti. I autor 146. žalmu potvrzuje, že takovým lidem je blaze. Kéž je takto blaze i všem čtenářům těchto slov.
Pane, děkujeme ti za to, že jsi nás nezklamal, když jsme k tobě volali o pomoc.