Jsme jediné evangelium, které kdy bude někdo doopravdy číst. Je na nás vidět, že žijeme evangeliem, nebo je to spíš apokalypsa, která proudí z našich slov, pohledů a skutků? Uvědomím si své tělo, od chodidel postupuji v duchu nahoru, kolem tlukoucího srdce až k hlavě. Vnímám své oči, celé toto tělo je velký dar, který jsem dostal od Boha. Cítím, že mé tělo je místem, kterého se dotýká Ježíš. Už nemusím své tělo kritizovat a maskovat je drahými obleky a krásnými kravatami, schovávat je pod vrstvy mejkapu. Nemusím předstírat svou křehkost a zranitelnost. Pokladem, který je ve mně skryt, je evangelium. Dobrá zpráva o tom, že ačkoliv nejsem dokonalý, přesto i skrze mne miluje Bůh své stvoření. Až dnes půjdu ven, setkám se s lidmi, kteří jsou zranění, ale i přes jejich jizvy uvidím, že i v nich je skryt Ježíš. Vstávám, najím se a pokračuji v cestě, vděčný za milost těla, do nějž byl vložen drahocenný poklad evangelia.
Děkuji za dary těla a nového dne; ať se stávám každému na cestě evangeliem, radostí, která uzdravuje a pozvedá ty, kteří padají stejně jako já sám.