Často musíme sami sebe usměrňovat upozorněním, že celá naše planeta je jen nepatrným smítkem prachu kdesi ve vesmíru. Napomínáme tak vlastní nafoukaná ega, aby se držela zpátky a viděla sama sebe s větším nadhledem. Na druhou stranu můžeme s jistotou říci, že člověk je pointou stvoření – obrazem Božím, důvodem, proč byl svět stvořen. Není omylem jen největším ze všech predátorů na Zemi, ale bytostí, pro kterou byl celý komplex stvoření vytvořen, z lásky, jako dar. Boží Syn přišel na tuto zemi a stal se právě člověkem! Jsme stvořeni a povoláni, abychom konali dobré skutky tak přirozeně, jako dýcháme. V síle Kristově pro nás může být pomoc bližním nikoli Modrým životem, ale samozřejmostí, kterou máme v krvi. A to i přesto, že nabídneme-li se Bohu jako nástroj, nemůžeme čekat snadnou cestu.
Pane, pomoz mi, prosím, důvěřovat ti natolik, že dokážu za tebou jít i po vodě, jakkoliv se to lidem bude zdát bláznivé.