Nedávno jsem mluvil s ženou, která přestala chodit do společenství církve a říkala: "Omlouvám se, ale nemám čas. Snad mi to vyjde a jednou přijdu. Mám moc starostí, nemůžu se soustředit, a proto nepřijdu." Jiný řekl: "Nemůžu dávat do církve peníze, protože jich mám málo." Izajáš dostal krásné přirovnání. "My jsme hlína v jeho rukou. On je hrnčíř, který nás utváří." Co Bůh v prvé řadě chce? Abychom mu věřili, důvěřovali a byli věrni - v mále, aby nám pak mohl dát víc. Když nedostáváme, co chceme, máme sklon říct: "On mě neudělal. On ničemu nerozumí!" Kdykoliv nemáme trpělivost a bereme sami z času, který nám Bůh dal, abychom ho slavili na bohoslužbách, nebo bereme z desetiny výdělku, který nám dal také k tomu, abychom podpořili růst Božího království prostřednictvím církve, jsme nevěrní, tudíž nedůvěřiví a vlastně (také) nevěřící. Že by to byl Bůh, kdo ničemu nerozumí? Chceme povýšení, ale bez pokoření? Pokořme se, zkusme to s Bohem a uvidíme, jestli nás povýší. Pane, dej nám víru, že všechny naše starosti, strachy, obavy, hříchy jsi schopen nést, a že my jsme ve tvých rukách.
L 5,27-32 * Jk 3,13-18