Celý "ekologický" žalm nám připomíná, že vše, co máme - svět, příroda a lidé -, je dílo Hospodinovo a jeho dar shůry. A my, jako Boží stvoření, máme Hospodinovo dílo obdělávat a střežit (viz Gn). S tím, co jsme jako dar dostali, máme také jako s darem zacházet. V díků činění, s láskou a odpovědností. Vlastně vůbec neplatí, že my "máme" to všechno ve smyslu vlastnění. Spíš platí, že to všechno má nás - Bůh nás má. Jemu patříme. Všechno ostatní je nám jen dočasně svěřeno do péče. Jednou se za své zacházení se světem, přírodou, svým životem i životy bližních budeme před Bohem zodpovídat: ani ne tak z toho, co nám život dal, ale co my jsme dali životu. Poslední slova básníka Novalise byla: Všechno je milost... Děkovat máme za vše, čeho se nám dostává - za dobré i zlé. Ale naše díků činění nesmí být formální. Za to dobré děkovat zapomínáme. Za zlé a tíživé polohy života, bolesti a trápení moc děkovat neumíme. Přitom právě ony bývají darem, jehož cenu si uvědomíme, až jsou tyto situace za námi. Kdo tímto duchovním poznáním v životě párkrát prošel, rozumí, ví a umí vždycky děkovat. Ví, že v ničem nikdy není sám. Protože Bůh je nablízku. Vždycky.
Děkujeme ti, Bože, že nám odpouštíš, když nám děkování v tíživých situacích života jde někdy tak těžce. Amen.