Snad každý měl někdy pocit, že jeho život je cestou údolím stínů šeré smrti. Bolest, strach, zmar a temnota... V tu chvíli k nám zaznívají slova proroka Izajáše. I temnota nás může mnohému naučit, může nám otevřít oči duše pro věci, které bychom jinak nepoznali. Jako je rok proměňován ročními obdobími, tak je člověk proměňován obdobími radosti, krize a nakonec smrtí a vzkříšením. Zdá se, že není jiná cesta růstu. Vyhýbáme-li se temnotě, vyhýbáme se duchovní kreativitě a nakonec i proměnění. Bůh totiž může působit i v naší temnotě, kde nemáme nic pod kontrolou - za předpokladu, že veškeré naděje směřujeme výhradně k němu. Syn Boží prožil za nás všechny největší temnotu a bídu lidského života. Pán volá ze dřeva potupy "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil", aby nás pak mohl jako Vzkříšený uklidnit slovy "Pokoj vám. Nebojte se."
Bože Otče, dej, abych nikdy neupínal naději jinam než k tobě...