Zkuste někdy říci nějakému teologovi, že po něm Písmo svaté chce, aby nespoléhal na svou rozumnost. Dočkáte se pravděpodobně celé plejády vysvětlení, proč je tento verš myšlen alegoricky a jak dozajista neznamená to, jak se jeví na první pohled. Skutečnost je ale taková, že často na svou rozumnost ve věcech víry - zvláště my, náboženští "profesionálové" - spoléháme téměř opovážlivě. Doktorát z teologie ale ještě nikdy z nikoho dobrého křesťana neudělal. Boží tajemství je ve své úplnosti lidské mysli nepřístupné a přijmout je lze jen a pouze ve víře, v té víře, která sice nechápe, ale zato horoucně miluje. Proto máme Bohu důvěřovat a nespoléhat sami na sebe - na lásku je totiž potřeba více než jeden.
Mé srdce je pyšné a zatvrzelé, Pane, často více spoléhám na sebe než na tvé vedení. Dej mi prohlédnout a pokorně se sklonit před tvou velikostí.