Hospodin si vybojoval svůj lid a vyvedl jej z otroctví, aby byl jeho královským kněžstvem. Mnozí dědicové těch osvobozených však jeho pozvání odmítají, i když je to stále pozvání ke svobodě Božích vyslanců a ke sdílení radosti. Říkají: „Jdi do háje, my chceme být sami svoji! Od nikoho nepotřebujeme žádné milosti! Své radosti si vybereme a připravíme sami! Z bohů radši uplatíme bůžka štěstí, ten aspoň slibuje, že pojistí náš blahobyt.“ Ale Boha odmítnutí jedněch neodradí: zve jiné, kteří o něm neměli ponětí, a v jejich počtu i nás, Čechy a Moravany. Ano, dokonce zve i ty, kdo žijí na okraji a nevěří, že mají takovou cenu, aby se o ně někdo zajímal. Budeme my, Kristovi sourozenci, těmi věrnými posly, kteří je vezmou za ruku, vyřídí jim pozvání a dovedou je ke Kristu?
Náš Otče, děkujeme ti, že tvá láska patří celému světu, elitě i periferii, moudrým i nemoudrým národům. Dej nám Ducha síly, lásky a rozvahy, abychom pozvání ke Kristu neomezovali, ale tlumočili je vskutku všem.