Vzpomínám na dokument o vodních ptácích. Dobře si vybavuji, jak potápka roháč své mladé nechává skrýt se pod křídly, která na svém hřbetu vytvaruje do podoby baldachýnů. Ty je pak chrání před sluncem, vodou a veškerou nepřízní. Když povyrostou, pomalu je ze hřbetu spustí na vodu v rákosí. Mláďata se pak osamostatňují a na záda dospělých se už nevrátí. Tak si představuji Hospodinovo zacházení s námi, jen s tím rozdílem, že my už nejsme mláďata. Přesto se na jeho hřbet můžeme z vody kdykoliv vrátit. Vrátit se na místo, které původně patřilo jeho Synu.
Děkujeme, Pane, že jsi pro nás bezpečným útočištěm a že se tak můžeme svěřit do tvojí ochrany. Varuj nás, když si hledáme místo tebe ta svá útočiště, svůdná, ale mylná.