O tom, že nemáme krást, zabíjet, závidět, se moc nediskutuje. O tom, jak je to se dnem odpočinku, se dohadoval už Ježíš s farizeji. Obzvlášť u čtvrtého přikázání stojí za to si připomínat, že celé Desatero je uvedeno tím, že Hospodin je dárcem svobody (vyvádí z otroctví). Nechce člověka zotročovat, on dává svobodu. Přijímat čtvrté přikázání jako příkaz, jako vztyčený Boží ukazováček, je tíživé. Nesmíš! Ach jo! Přijmout čtvrté přikázání za své, jako dar, je osvobodivé. Šest dní budeš pracovat, ale sedmý den spočineš. V koloběhu práce, úkolů a povinností je den, kdy nemusíš! Den, kdy si smíš dopřát odpočinek, zastavení, setkání s druhým, s Bohem.
Bože, děkujeme za povzbuzení k tomu, abychom se v pravou chvíli dokázali zastavit, pustit z hlavy všechny nesplněné úkoly a otevřít oči, uši, srdce.