Jozue dostává od Boha nelehký úkol: přejít Jordán a dobýt zaslíbenou zemi. Po mnoha letech putování pouští se schyluje k tomu, co mělo nastat už mnohem dříve. Pro nevěrnost lidu ale ti, kdo vyšli z egyptského otroctví, nemohli vstoupit do zaslíbené země. Teprve až jejich děti. A ty jsou nyní svěřeny do rukou Jozuových. On sám si je vědom toho, že to nebude lehký úkol. Přesto svou naději vkládá do Božích rukou. A dostává od Hospodina úžasné zaslíbení: „Jako jsem byl s Mojžíšem, budu i s tebou. Nenechám tě klesnout a neopustím tě.“ To je nádherné ujištění, které by si přál od Boha slyšet snad každý z nás. My si to ale nemusíme jen přát, my přece toto ujištění máme také! V listu Židům 13,5–6 je napsáno: „Vždyť Bůh řekl: ‚Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.‘ Proto smíme říkat s důvěrou: ‚Pán při mně stojí, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?‘“ Možná nejsme Jozuové, ale Boží příslib, že s námi bude po všechny dny našeho života, je stále platný.
Pane Bože, prosím tě o tvé vedení v mém životě. Buď celý dnešní den i noc mým průvodcem. Dej mi poznat svou cestu.