Asi těžko se v dnešní době dokážeme vžít do pocitů Izraelců, kteří po čtyři sta let žili jako otroci v cizí, egyptské zemi. Nemohli svobodně rozhodovat o svém životě ani o každodenních běžných věcech, které my dnes považujeme za samozřejmost. A najednou přišel okamžik, kdy je Hospodin z jejich otroctví a ponížení vysvobodil. To pro ně musel být okamžik neskutečné euforie. Možná jsme něco málo z toho sami prožili v listopadu roku 1989, kdy padla „železná opona“ a přišla svoboda a s ní i nové možnosti. Avšak tu největší svobodu, kterou nám Bůh nabízí, nám vydobyl Kristus, když nás vysvobodil z otroctví hříchu a moci zla. Držme se tedy Krista, který zvítězil a chce vládnout i v našich životech.
Díky, Hospodine, že jsi nás nenechal v našem ponížení a otroctví hříchu, ale otevřel jsi nám cestu k pravé svobodě a k novému životu v Kristu.