Všichni jsme přišli na tento svět s prázdnýma rukama a bez šatů. Neměli jsme nic dobrého, čím bychom mohli před Bohem i světem přikrýt svou ubohost. Později jsme se sice ze studu snažili zahalit, ale pokud jsme se spoléhali jen na sebe, byly naším šatem ješitnost a sobectví. Před světem jsme to snad mohli pokrytecky skrývat, ale před Bohem musíme přiznat, že nejsme schopni získat nic dobrého, co by nebylo darem z Boží ruky. Ješitnost a sobectví jsou nevzhledné cáry, možná by bylo lepší zůstat nahý. Bůh nás ale nahé neponechává, z lásky zahaluje naši ubohost svou milostí, přikrývá naši hříšnost svou spásou.
Děkujeme ti, Bože, za tvou milost a spásu darovanou a zjevenou skrze Krista, děkujeme ti za tvůj šat milosti, jediný šat, který je tak dokonalý, že nám jej nemůže vzít ani smrt.