V křesťanských kruzích obvykle jásot a veselí opisujeme slovem radost. A zde máme v jedné větě obojí. V daném okamžiku vyvolaný projev nadšení i trvalejší životní postoj, dosvědčující víru a naději, že Bůh je ten, kdo stvořil tento svět i nás a dává smysl životu jednotlivců i národů. Všichni už jsme asi zažili shromáždění, při kterých nás provázel jásot. Bylo to krásné, povzbudivé a s vděkem na to vzpomínáme. O to více, když víme, že tyto pocity nelze jen tak lehce navodit. Být škarohlídem nebo odměřeným, za všech okolností vážným kritikem poměrů je možná pohodlnější než vpustit do svého srdce radost a dát před ostatními najevo upřímnost svých citů. Zkusme se však otevřít pro vše dobré a radostné, co život přináší, vždyť toho není málo!
Tento den chceme slavit s tebou, Hospodine, radostně zpívat o tvé moci a slávě.