„Nejsou to žádní roztomilí křesťané,“ zněl titulek novinového článku, pojednávajícího o jednom hnutí, které pod křesťanskou identitou skrývalo zjevně nekřesťanské principy. Vadilo mi slovní spojení „roztomilí křesťané“. Četl jsem v něm blahosklonný popis usměvavých a celkem neškodných naivků, žijících v jakémsi vlastním sluníčkovém světě. Jestli s námi má okolní společnost takovou zkušenost, je to smutné pro obě strany. Náš Bůh není žádný pohádkový věchýtek, nýbrž, jak dnes čteme, přesilný bohatýr. A my z jeho rukou dostáváme sílu, která může měnit svět. Nezapomeňme na to.
Pane, prosíme o sílu, ať dokážeme být laskaví, ale i rázní, velkorysí, ale i nekompromisní. Chceme stát za tvou věcí. Pomoz nám v tom.