Pamatuji se na pohřeb jedné přítelkyně, který se celý odehrával venku na hřbitově. Sešlo se tam tolik lidí, že by se nebyli vešli do žádné místnosti. Ne, nebyla to žádná slavná zpěvačka. Ta žena byla obyčejná, nenápadná úřednice. Měla ale velké srdce, dokázala spojovat lidi a celý život se s druhými dělila o svůj prostor, čas a pozornost. Někdy se říká, že když odejde takový člověk, zůstane po něm prázdno. Ale je to přesně naopak. Tato žena dobře investovala svoje hřivny. Z hojnosti ovoce jejího života budou čerpat mnozí, ať už vědomě, či nevědomky. Památka spravedlivého, který vytvářel věčné hodnoty, je zdrojem požehnání. Dokonce i tehdy, když už lidské vzpomínky vyblednou.
Pane, pomoz nám ukládat svůj poklad v nebi, aby mohl být k požehnání pro další generace.