Jeremjášova kniha je plná Božího soudu, výzev k pokání, ale také, a to především, zaslíbení plných naděje. Situace, v níž se Boží lid nachází, je zoufalá, ba z lidského pohledu přímo tragická. Národ je pod neustálým útlakem nepřátel, Babylóňanů, rozprášen, daleko od domova, daleko od chrámu. Zbytky nemají k obraně dost vlastní síly ani pomoc zvenčí, aby došlo k nějaké změně. Jenže právě zde zaznívá zaslíbení všemohoucího Boha: Ano, já jsem ten, kdo vás pro vaši neposlušnost, zradu rozprášil, zanechal vás samotné a opuštěné, ale to neznamená, že jsem vás přestal milovat. Přichází chvíle, kdy vás shromáždím z nejodlehlejších koutů země. A to nejen některé, vyvolené, ale všechny! Vrátí se sem veliké shromáždění. Bude mezi nimi slepý a kulhavý, těhotná i ta, jež právě porodila. Prostě zaslíbení pro všechny, i pro nás!
Pane, kéž bychom nalezli místo ve tvém zaslíbeném velkém shromáždění.