Vybavíme si nějakou situaci z dětství či mládí, když jsme prožívali radost? Radost nezastíněnou dalšími starostmi? Třeba z hračky, kterou jsme si přáli, a najednou jsme ji drželi v rukou, nebo z nějakého zážitku, na který jsme se dlouho těšili. Jaké to bylo? Vraťme se do toho okamžiku! Je to teď. Co cítíme? Chvějeme se, tetelíme se, výskáme, smějeme se. Objímáme. Děkujeme. V tom obraze, který jsme si vytvořili, jsme přítomni. Odsuňme z obrazu předmět tehdejší radosti a na toto místo přijměme Boha. Prožívejme s Bohem přesně tak bezprostřední radost jako tenkrát. Děkujme! Chvějme se! Plesejme! Jsme jeho děti. On nás takové chce.
Drahý Otče, který umíš snímat naše vezdejší starosti, uč nás radovat se z každodennosti, vždyť ty jsi její Stvořitel.