Jób by mohl být patronem těch, kteří jsou na pokraji sil a prožívají nejtěžší chvíle života. Raději by si přál zemřít, ale stále to nejde. Jeho vlastní žena mu radila, aby zlořečil Bohu a zemřel. Proti takové „radě“ se ovšem rázně vzepřel. Jóba totiž v těch chvílích plných bolesti trápí jedno jediné krátké slovo: Proč? „Proč dopřává Bůh život těm, kdo toužebně čekají na smrt?“ My nedokážeme dohlédnout daleko, a tak ve chvílích bolesti voláme právě to své „proč“. „Proč nás tak trestáš!?“ Neměli bychom se ale místo „proč“ ptát spíš „k čemu“? Hledat smysl? Každá zkouška je výzvou. Na nás je, abychom hledali smysl, stejně jako jej tehdy hledal Jób.
Bože, dej nám sílu a trpělivost, abychom i ve chvílích zkoušky volali k tobě o posilu a pomoc.