Píseň Mojžíšova po zázračném zničení faraónovy vozby a Mariin chvalozpěv mají jedno společné téma: oslavu Božího vítězství nad protivníkem, který se zdál nezpochybnitelný a neporazitelný. Božský farao s jízdou, které se vyrovnala málokterá vojenská síla na světě, se dočkal překvapivé ostudy, debaklu, který jako by narušoval neměnný řád věcí, kde silnější utlačuje slabšího a ubožák se nikdy nedobere svých práv. Když Maria zpívá, že Bůh „vladaře svrhl z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou,“ mluví o naplnění toho, co mohl Mojžíš zahlédnout prorockým zrakem: s příchodem Mesiáše definitivně končí útisk všech slabých a bezmocných.
Pane, dej, ať se staneme těmi, kdo ve světě roznášejí poselství o tvé svobodě. Staň se naší písní o volnosti a záchraně.