Někdy jsme v nouzi a zápasíme o své zdraví, o svůj život, někdy o svůj smysluplný život, o své štěstí. Někdy svůj boj vzdáváme. Nemáme sil. Nebo odvahu. Někdy víme, že na svůj boj nestačíme. Někdy jsme rádi, když nám někdo přiskočí na pomoc, někdy na ni čekáme marně. Pomoci, která přichází příliš brzo, si někdy ne dost vážíme, jsme hrdí a chceme vše zvládnout sami. Někdy přichází pomoc naopak příliš pozdě. A někdy v tu pravou chvíli. Za pět minut dvanáct či přímo v hodině dvanácté. Aby Bůh přišel pomoci, je třeba uznat, že na to nestačíme. A rozhodně nestačíme na boj největší, boj se smrtí. Zde jsme zcela odkázáni na ruku shůry, která nás vytahuje z temných vln nicoty a smrti.
Bože, vytahuj nás znovu a znovu z bláta i louží, vytáhni nás i z propastné tůně smrti.