Když chceme utěšit dítě, musíme poznat, co mu schází, a nabídnout mu to. Nepláče jen tak. Žije v přítomnosti a jímá ho děs, hrůza z hladu a žízně, hrůza z opuštění, hrůza ze zimy či horka, z bolesti v bříšku… I my, velké děti, potřebujeme to, co nám schází; to nás zklidňuje. V neklidu mír, v bolesti útěšné slovo či pohlazení, při tělesném hladu tělesné nasycení, při duchovním hladu duchovní nasycení. V osamocení toužíme po společnosti nebo po spřízněné duši, po mezilidské blízkosti. V chaosu toužíme po řádu, v prázdnotě po plnosti, v duchovní bídě po tvém provokativním i útěšném slovu.
Bože, potěšuj nás, utěšuj nás svým dobrotivým slovem a přijmi nás do svého domu, ve kterém vládne věčný mír a láska.