David toho provedl dost, zač se musel bát Božího trestu, jenž postihne celou zemi v podobě porážky či pohromy. Ale nejvíc se bál, že svévolníci řeknou: „Ten náš král ctí špatného Boha, když ten nás nechá v maléru samotné.“ Proto volal k Bohu, aby se smiloval, odpustil, aby se navrátil a zachránil svého nehodného krále i nevěrný lid.
Apoštol už ví, že Bůh nenechal za hřích trpět nás, ale svého jediného Syna. To neznamená, že nás už nepotkají žádné těžkosti. Když ten zázrak Boží lásky dosvědčujeme, bude se nám svět vzpírat vší mocí. Avšak právě tehdy poznáme, že Bůh je s námi a že Kristus vítězí, že jeho slovo přemáhá lidská srdce i v ústech trpících svědků a svědkyň. A to je ta velká útěcha, kterou mohou předat všichni pronásledovaní těm, jimž také hrozí utrpení.
Náš Pane Ježíši Kriste, dej nám pevnou víru v to, že jsi Immanuel, Bůh s námi, a to i tehdy, když musíme nést kříž utrpení pro tvé jméno, a dokonce i tehdy, když nás dostihnou následky naší hlouposti.