Každá sekta vykládá svým obětem, že chtějí-li si přivlastnit to, co Kristus vydobyl, musí si to tvrdě odpracovat. Martin Luther však nad listem Římanům s hrůzou zjistil, že se takto od podstaty evangelia odchýlila obecná církev, která si říká apoštolská. Že již několik století se v ní sice dále formálně uznává milost, ale fakticky se staví na zásluhách. A že proto vztah lidí k Bohu neurčuje láska, nýbrž strach, a citlivé duše, které by se chtěly Bohu líbit, jsou přiváděny k zoufalství, že stále nečiní dost. I on si osobně prošel tím zoufalstvím a pocítil i velké osvobození, když četl výše citovaná slova. Proto vydal celý svůj další život dílu navrácení církve k základnímu postoji učedníků: k životu z milosti. Proto umí milost opěvovat tak působivě jako málokdo z Kristových svědků.
Náš Pane, který stoluješ s hříšnými a dal jsi z lásky svůj život za všechny nehodné, dej i nám, ať se nestydíme být před tebou omilostněnými hříšníky a hříšnicemi, kteří přejí tvou lásku a milost všem, a proto jim ji předávají.